O své tvorbě

Příroda se pro mne stala zdrojem poučení, východiskem pro práci s barvou. Je podivuhodné sledovat propojenost a přirozenou souvislost makrosvěta hloubek, dálek prostoru s mikrosvětem organických struktur. Zde, uvnitř této výtvarné formy se rodí analogie se skutečností, nebo s představou. Je-li tato forma dostatečně rozmanitá, přirozená, pak začíná žít vlastním životem a stačí jí naslouchat.

Zvláštní důraz kladu na barvu. Každá barva má svou bohatost, svou jakost. Ale je plná, zní jen v určitém rozsahu, který jí svědčí. Nikdy bychom ji neměli obětovat. Jen ať je ve své existenci bohatá, ať tu je v celé škále, rozmanitosti života.

Vedle přírody jsou pro mne nejbohatším zdrojem objevů cesty po evropských sbírkách. Proto snad nepřekvapí, že z prací je patrná i radost a inspirace malbou autorů, které mám rád - Fra Angelico, El Greco, Goyen, Cézanne, Bonnard, Bacon, Weiler, obdivuji čínskou malbu. Z našich tvůrců je mi blízký Šíma, Valter, Malich, Borovský, Pavlík, Slavík...

V obraze převažuje zájem o krajinu nebo spíš o prostor. Ten někdy skutečně navozuje hloubku široce rozevřené krajiny s jasně vymezeným horizontem a s výraznými detaily v popředí. Jindy je to intimnější, malý prostor našeho nejbližšího okolí. Pojítkem obou přístupů je zahrada, místo, kde se daleké i blízké slévá, místo, kde je vše na dohled i na dosah.

V obrazech dominuje barva, barevná struktura, která se opírá o čisté bílé plochy - barvy potřebují jas, bílé plochy tuto světelnost navozují. Také pasparta se zapojuje do dění a prostoru obrazu. Okraje nejsou pasivní, stávají se součástí obrazu. To umožňuje věcem vystupovat směrem k divákovi a vést ho prostorem. Zároveň to poskytuje více možností, jak nastavit místo, odkud a kudy divák do obrazu vstupuje.

Ve většině prací se také rozšířila škála materiálů lepených do barevných struktur. Nejčastěji je to textilní lemovka pro svou jakost, tvar a barevnou kvalitu.

Postup práce bych popsal asi takto: barevná a tvarová myšlenka zplodí prostor, v něm se ustalují významy a z nich povstává tematika... Na první pohled to vypadá jako hra a projev svobodné vůle. To jsou však jen planá slova. Daleko spíš jde o pozorné naslouchání tomu, co se na obraze děje. Skoro bych řekl, že ten prapůvodní, podstatný, snad i slastný důvod jakékoli tvůrčí práce tkví v množnosti uvádět do souladu to, co je pro rodící se obraz nutné - tedy být při tom, když si obraz říká, co chce.

Vedle obrazů inspirovaných především prostorem, krajinou na úpatí Železných hor, vytvářím také velkoformátové barevné fotografie, které se zaměřují na malý prostor zahrady. Zahrada je místem proměn, růstu i odumírání. Prostorem plným vůní, světel, barev a tvarů. Právě tyto přírodní struktury viděné zblízka jsou hlavním námětem fotografií. Ty nejsou ani tak záznamem jedinečných okamžiků a nálad, ale spíše průzkumem možností vytvářet prostřednictvím přírodního detailu nový prostor, mikrokrajinu s obdobně bohatým světlostním a barevným rozpětím, jaké můžeme vidět na obrazech. V zahradě lze zaslechnout i slova. Proto výtvarné práce někdy doprovázejí obrazy psané - poezie.

Ilustrace Máchova Máje vycházejí z barevných reflexí noční májové přírody v měsíčním světle s tóny pohaslých květů a zelení. Imaginární prostor s vysokým horizontem jako němý svědek událostí.

Zahrada nabízí celou řadu zajímavých materiálů a tu a tam vytváří svrasklé objekty, své mlčenlivé ochránce. Barevně horké dýně mohou ve svém nitru ukrývat žhavé podoby salamander. Věčný kudrnatý pohyb japonských vrb vymezuje prostor, modeluje prázdno nejen ptačím úkrytům.

"Oko vidí svět, vidí, co chybí světu, aby byl obrazem, vidí, co chybí obrazu, aby byl sám sebou, a na své paletě vidí barvu, na niž obraz čeká, na hotovém obraze vidí, jak jsou všechny tyto mezery zaplněny, a na obrazech jiných malířů vidí jiné odpovědi na jiné nedostatky."

Maurice Merleau - Ponty